středa 4. listopadu 2009
úterý 3. listopadu 2009
BLOG ZALOŽEN
Dnes, krátce před mým ukončeným prvním rokem života vzniká můj Blog... zakládá ho můj taťka Bisi, abych měl jednoho dne přehled o tom, jak to se mnou bylo, když jsem byl malý a nemohl jsem si ještě do budoucna nic zapamatovat...
tak teda:
k dnešnímu dni vážím 9,5 kg - to je tak akorát...,
mám světlé vlasy, což nikdo nechápe, když oba moji rodiče jsou tmavovlasí... - doufají, že se to změní :o),
mám hnědé oči, přestože skoro do půl roku života byly modré.. to prý taky má většina dětí - ne-li všechny...,
ve 4 měsících jsem se začal stavět na vlastní nohy a nechtěl jsem moc ležet - byl jsem takové aktivní spokojené dítě a všemu jsem se pořád smál... to mi zůstalo do dneška... moje záchvaty smíchu, kdy se úplně lámu v pase a řechtám se na celé kolo jsou už pověstné... :o)
včera - 2.11.2009 jsem udělal první samostané kroky... nebylo jich moc, ale na první pokus to bylo dobrý...
dneska - 3.11.2009 už pochoduju skoro jako voják hradní stráže... je to i na videu... - evidentně se mi ale ještě líp leze po čtyřech, takže vždycky plynule přejdu do tohodle svého stylu...
Ale teď trošku zpátky a od začátku:
Narodil jsem se v sobotu 15.listopadu 2008 ve 13:25hod. v porodnici Nemocnice v Ostravě-Vítkovicích. Císařským řezem. Taťka s mamkou říkají, že to byla největší pohoda a taky to bylo hrozně rychle - asi za 5min, ale nevím, jestli se jim dá věřit, protože oba to jistě pod vlivem emocí vnímali úplně jinak...
Předporodní prohlídka proběhla u MUDr. Holuba v Bohumíně... ten tátu s mámou rovnou vyexpedoval do Vítkovické nemocnice, kam zavolal, aby se na mně připravili, že jedu...
Pak už to šlo jako po másle... 15minut na příjmu, po příjmu nástup na předoperační a asi 30minut monitoringu máminy srdeční aktivity... 20min předoperační příprava, během které táta čekal mimo operační sál... pak pozvali tátu za mámou a doktorama na sál... máma byla zvědavá, co se děje v místech kam neviděla, protože měla u hlavy zástěnu... táta jí říkal, že se tam vlastně nic neděje, i když nevěděl, jestli u toho vypadá dostatečně přesvědčivě :o)... později přiznal, že se musel trošku držet, když viděl, jak ruka pana primáře zmizela v maminčině bříšku, aby mně nahmatala a vytáhla ven... celý ten operační zákrok trval tak 5minut a na jeho konci jsem spatřil světlo světa a začal hezky nahlas křičet... pár fotek, video, které natočil taťka... čištění, měření, zápisky a dostal jsem nějakou pásku na ruku, aby mně poznali... o mámu se zatím postarali oba primáři, kteří mně dotali na svět - to trvalo necelou půlhodinku... mezitím taťka čekal na pooperačním pokojíčku, kam pak maminku hned přivezli... za další půlhodinku jsem se za nima přišel podívat i já... bylo to krásné... najednou jsme byli 3...
V tu chvíli se u dveří ukázali i moje babičky a dědečkové, kteří podle toho jak vypadali, se na mně taky moc těšili... usmívali se a pořád něco žvatlali... ale jen chvilinku, protože jsem neměl žádnou imunitu a mohl jsem od nich něco chytit...
V nemocnici jsem bydlel jedno patro pod mamkou... ale každé 3hodiny mně k ní přivezli, aby mi dala napít mateřského mléka... zajímavé, jak jsem hned poznal, že se k té bradavce musím pevně přicucnout a ze všech sil sosat, abych se mohl napít - to jsem uměl hned za 2minuty, co mě máma přitiskla ke svému prsíčku...
Krátce po narození jsem dostal novorezeneckou žloutenku a tak mně museli pár hodin ozařovat speciálníma zářivkama, aby to odeznělo... a taky že jo, za 2 dny to bylo pryč... no a to už jsme mohli jet s mamkou domů... teda k babičce a dědovi Koutným, kde jsme strávili 1.měsíc... Táta musel pracovat a nemohl by se o mámu hezky starat a tak máma zůstala u svých rodičů, aby měla stálý dohled a péči... všechno se ale vyvíjelo skvěle a tak naštěstí nebyla žádná speciální péče nutná...
Moje první Vánoce jsme strávili v Havířově u babičky a dědečka Koutných.. taky jsme se byli podívat u prababičky Marie Sirakové, která ze mně měla taky moc velikou radost a u strejdy Nikolaje a tety Lucky a taky se na mně přijela podívat babička Marča a děda Atanas Arichtevi a vůbec to bylo šťastné období...
Já jsem jen spal a pil mámino mlíčko, abych nabral sílu a imunitu pro další život...
Po Novém roce si nás pak tatínek odvezl domů do Prahy, kde jsme měli s mámou připravenou postýlku a lila vymalovanou ložnici a novou šatní skříň s velikým zrcadlem...
A tak začalo moje putování životem...
tak teda:
k dnešnímu dni vážím 9,5 kg - to je tak akorát...,
mám světlé vlasy, což nikdo nechápe, když oba moji rodiče jsou tmavovlasí... - doufají, že se to změní :o),
mám hnědé oči, přestože skoro do půl roku života byly modré.. to prý taky má většina dětí - ne-li všechny...,
ve 4 měsících jsem se začal stavět na vlastní nohy a nechtěl jsem moc ležet - byl jsem takové aktivní spokojené dítě a všemu jsem se pořád smál... to mi zůstalo do dneška... moje záchvaty smíchu, kdy se úplně lámu v pase a řechtám se na celé kolo jsou už pověstné... :o)
včera - 2.11.2009 jsem udělal první samostané kroky... nebylo jich moc, ale na první pokus to bylo dobrý...
dneska - 3.11.2009 už pochoduju skoro jako voják hradní stráže... je to i na videu... - evidentně se mi ale ještě líp leze po čtyřech, takže vždycky plynule přejdu do tohodle svého stylu...
Ale teď trošku zpátky a od začátku:
Narodil jsem se v sobotu 15.listopadu 2008 ve 13:25hod. v porodnici Nemocnice v Ostravě-Vítkovicích. Císařským řezem. Taťka s mamkou říkají, že to byla největší pohoda a taky to bylo hrozně rychle - asi za 5min, ale nevím, jestli se jim dá věřit, protože oba to jistě pod vlivem emocí vnímali úplně jinak...
Předporodní prohlídka proběhla u MUDr. Holuba v Bohumíně... ten tátu s mámou rovnou vyexpedoval do Vítkovické nemocnice, kam zavolal, aby se na mně připravili, že jedu...
Pak už to šlo jako po másle... 15minut na příjmu, po příjmu nástup na předoperační a asi 30minut monitoringu máminy srdeční aktivity... 20min předoperační příprava, během které táta čekal mimo operační sál... pak pozvali tátu za mámou a doktorama na sál... máma byla zvědavá, co se děje v místech kam neviděla, protože měla u hlavy zástěnu... táta jí říkal, že se tam vlastně nic neděje, i když nevěděl, jestli u toho vypadá dostatečně přesvědčivě :o)... později přiznal, že se musel trošku držet, když viděl, jak ruka pana primáře zmizela v maminčině bříšku, aby mně nahmatala a vytáhla ven... celý ten operační zákrok trval tak 5minut a na jeho konci jsem spatřil světlo světa a začal hezky nahlas křičet... pár fotek, video, které natočil taťka... čištění, měření, zápisky a dostal jsem nějakou pásku na ruku, aby mně poznali... o mámu se zatím postarali oba primáři, kteří mně dotali na svět - to trvalo necelou půlhodinku... mezitím taťka čekal na pooperačním pokojíčku, kam pak maminku hned přivezli... za další půlhodinku jsem se za nima přišel podívat i já... bylo to krásné... najednou jsme byli 3...
V tu chvíli se u dveří ukázali i moje babičky a dědečkové, kteří podle toho jak vypadali, se na mně taky moc těšili... usmívali se a pořád něco žvatlali... ale jen chvilinku, protože jsem neměl žádnou imunitu a mohl jsem od nich něco chytit...
V nemocnici jsem bydlel jedno patro pod mamkou... ale každé 3hodiny mně k ní přivezli, aby mi dala napít mateřského mléka... zajímavé, jak jsem hned poznal, že se k té bradavce musím pevně přicucnout a ze všech sil sosat, abych se mohl napít - to jsem uměl hned za 2minuty, co mě máma přitiskla ke svému prsíčku...
Krátce po narození jsem dostal novorezeneckou žloutenku a tak mně museli pár hodin ozařovat speciálníma zářivkama, aby to odeznělo... a taky že jo, za 2 dny to bylo pryč... no a to už jsme mohli jet s mamkou domů... teda k babičce a dědovi Koutným, kde jsme strávili 1.měsíc... Táta musel pracovat a nemohl by se o mámu hezky starat a tak máma zůstala u svých rodičů, aby měla stálý dohled a péči... všechno se ale vyvíjelo skvěle a tak naštěstí nebyla žádná speciální péče nutná...
Moje první Vánoce jsme strávili v Havířově u babičky a dědečka Koutných.. taky jsme se byli podívat u prababičky Marie Sirakové, která ze mně měla taky moc velikou radost a u strejdy Nikolaje a tety Lucky a taky se na mně přijela podívat babička Marča a děda Atanas Arichtevi a vůbec to bylo šťastné období...
Já jsem jen spal a pil mámino mlíčko, abych nabral sílu a imunitu pro další život...
Po Novém roce si nás pak tatínek odvezl domů do Prahy, kde jsme měli s mámou připravenou postýlku a lila vymalovanou ložnici a novou šatní skříň s velikým zrcadlem...
A tak začalo moje putování životem...
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)